Etapa II.

9.10.2010 9:00 po chladné noci v lese vyrážíme za mlhy k hranicím a narážíme brzy na 49/2 první patník, česko-polská hranice v Harrachově pod celnicí. Na hranicích dlouho sháníme vodu na další cestu mimo stezku, nonstop casino není nonstop a mají zavřeno. Potkáváme pět krásných motorkářů, kluky z horský služby zatím ne :-) Víno jsme vypily již po cestě do Harrachova. Co budeme pít?

48/10 mlha ustupuje, z námrazy se stává rosa, kterou spaluje ranní ostré sluníčko, začíná nám být teplo – to nás asi rozpálili ti motorkáři:-) a sundaváme svršky

47/9 plahotíme se úzkou cestičkou lemovanou hraničními patníky a z vlhkých mechů se postupně stává neprostupná bažina a nelze jít dál, propadáme se a odpojujeme se od patníků a pokračujeme dále podél potoka směrem na Alfrédku. Naše cesta vede po zelené turistické stezce a obcházíme I.zónu parku kolem Jakšin. Všude míjíme cedule o zákazu pohybu v okolí, snad nás nevyhmátnou:-)

11:45 děláme malou lentilkovou pauzu u turistického přístřešku pod Kamencem. Kolem se rozvine nádherný pohled na nekonečné moře kopců kolem nás, vidíme dokonce Ještěd. yesTerka se vyhřívá na rozpálené silnici

14:30 Anička jezinka peláší do kopce a Terka se za ní plazí pravým ještěrčím tempem. Na Vosecké boudě se necháme zlákat gulášem a po malém odpočinku opět vyrážíme a konečně se vracíme k hranicím, kterých se snad už nepustíme a půjdeme dál po cestě česko-polského přátelství.

Po chvíli dorážíme na kouzelné Sněžné jámy a konečně potkáváme vytoužené muže z horské služby:-), kteří při krásné souhře svalů zabodávají kůly pro označení zimní cesty pro lyžaře a skialpinisty. Rum nemají a odnést si nás do své horské boudy také nechtějí. Vyrážíme tedy dál.

Již okolo 16 hodiny dorážíme na místo turistického přístřešku, kde jsme zamýšlely přenocovat, ale světlo bude ještě chvíli a pokračujeme zkusit štěstěnu k přenocování v okolí Petrovi boudy

Míjíme Mužské a Dívčí kameny, kde pozorujeme romantický západ slunce a pociťujeme, jak s mizejícími paprsky geometricky narůstá zima

Petrova bouda, kterou si Terka pamatuje ještě před pár lety v plném provozu, je opuštěná, meluzína se prohání jejími vybydlenými pokoji a rozbitými okny, vítr si pohrává s polorozpadlou střechou a její plechy vyluzují děsivé skřípavé zvuky jako z hororu. Usedáme na zápraží Petrovi boudy, vaříme večeři a při tom sledujeme, jak se okolní krajina noří do tmy a hvězdy začínají ukazovat svou okouzlující krásu. Opět doufáme, že nás tu nikdo nevyhmátne, nocovat na divoko se tu nikde nesmí.

Stan stavíme na bývalém tenisovém kurtě pod boudou v zátiší, kde nás snad nikdo neobjeví ani nepřekvapí, spánek nám však přeruší chvíli po půlnoci divoké prasátko Pepíno, které šmejdí a chrochtá kolem našeho stanu a brousí své zoubky o okolní padlé kmeny stromů, snad ho nenapadne brousit je i o náš stan a o nás.

10.10.2010 vstáváme do krásného slunečného rána, narychlo balíme stan, protože se kolem začínají hemžit lidé venčící své čtyřnohé miláčky, snídáme na krásné vyhlídce a sledujeme opar stoupající z okolních kopců a pomalu se ukazuje cesta, která dnes určí náš směr

Na Špindlerově boudě doplňujeme zásoby vody a za velké pozornosti okolních turistů, které vyplivují obří chaty ze svých útrob, se převlékáme. Naše holé zadky budou minimálně v jednom rodinném albu.

Vyrážíme přímo vzhůru strmým krpálem po velkých kamenných schodech a v 11:00 přicházíme s davy turistů na skalní útvar nazývaný Slunečník. Mezi Němci a Poláky yesTerka rychle dobíjí energii pozdní snídaní a ještě mlsáme lentilky, Terka nadává na starého poláka, který za sebou odhazuje odpadky. Vyrážíme směr Sněžka, která na nás již nějakou dobu nesměle kouká a láká

Po cestě ke Sněžce se opět mění krajina v široké pláně, míjíme krásná polská jezera ledovcového původu a po tvrdém chodníku ničící naše klouby spěcháme nad Krakonošovou zahrádkou na česko-polské rozcestí pod Sněžkou, kde dojídáme poslední lentilky a zvažujeme náš další směr.

Na Sněžku již nepokračujeme a pomalu se vydáváme Obřím dolem do Pece pod Sněžkou, abychom stihly autobus směr domů. Po cestě potkáváme čtyři sympaťáky, kteří uvažují o změně směru, aby nás doprovodili dolů, zbaběle však zůstali u slov a otáčí a pokračují ve své cestě..prostě muži:-) mnoho řečí a slibů a činy žádné