Hraniční patníky a jejich číslování

    Česko-polská hranice je podle smlouvy s Polskem vyznačena zásadně bílými hraničními znaky s červeně natřenou vrchní částí. Není to ovšem prostý sled obílených kamenů, alespoň částečně tvarem a velikostí odpovídajících nějaké normě. Vyznačení státních hranic v terénu je provedeno s typickou středoevropskou důkladností. Hlavní hraniční znaky jsou očíslovány zlomky, v nichž v čitateli se nalézá římská číslice úseku (v Králickém Sněžníku je to III) a ve jmenovateli pořadové číslo znaku. Mezi nimi je detailní vedení hranice vyznačeno tzv. pomocnými hraničními znaky, jejichž označení v čitateli nese pořadové číslo hlavního znaku, u něhož řada pomocných začíná, a ve jmenovateli vlastní pořadové číslo. Čísla všech tří úrovní stoupají od východu k západu. Logicky jsou proto namalována na východní straně patníků. Můžete se podle nich dobře zorientovat. Čísla hraničníků jsou zanesena v topografické mapě, alespoň tedy v mapách od KČT.   Arabská číslování v nich souhlasí, místo římské trojky ale všude uvádějí čtyřku.
    Na horách se nalézá spousta raritních umístění hraničních kamenů. Je-li například k vyznačení hranice jen přizpůsoben kus skály nebo balvanu, jsou kolem červené hlavy namalovány čtyři obdélníky, naznačující rozvinutý povrch obvyklého kvádru.
    Hraniční kameny jsou různého stáří a přes důkladný nátěr syntetickou barvou zejména z těch předválečných zavane běh dějin. Na straně obrácené k severu je napsáno velké P jako Polsko. Dříve černá barva vyplňovala do materiálu vysekané ještě větší P. To vzniklo přiděláním nožičky k dřívějšímu D jako Německo. Na české straně stojí, jak je na předchozí straně patrné, písmeno C. Obvykle přes kamenicky pojednané, leč zabílené CS nebo ČS jako Československo.
    Protože ani těžký kamenný kvádr, polovinou výšky vězící v kamenité zemi – není-li zasazen do skály – občas neodolá vyvrácení nebo dokonce přesazení, nalézá se pod ním tzv. podzemní stabilizace.

zdroj: krkonose.krnap.cz (Jiří Bašta: Zmizelá hranice)